Osobnosti J.K. - František Kupka

Dívka s patentkou.jpg
Jakub Kratochvíl Vám tentokrát přiblíží Malíře jiných světů. Jako spousta jiných umělců i on měl svůj vlastní svět, a právě do něj Vás zve další pokračování této rubriky.

František Kupka spatřil světlo světa 22. září 1871 v Opočně, ale brzy se nejstarší z pěti dětí Václava Kupky a Josefy Špačkové proháněl po uličkách Dobrušky. Jeho prvním učitelem kresby byl otec, který jej ve 13 letech poslal do učení k sedláři.

Kupka1.jpg

Excentrický řemeslník Šiška byl hlavou tajné sekty a ve svém domě pořádal spiritistické seance. Při té příležitosti objevil ve svém mladičkém učni výborné medium. Osiřelý František, jemuž v roce 1881 zemřela maminka, ve spiritizmu navíc našel budoucí motivy své tvorby. Novou matku nepřijal a jako obranu zvolil uzavřenost a pasivní pozorování prostředí. Z učení chtěl nejprve zběhnout, sám Šiška však poznal, že o sedlařinu nemá zájem, a raději Františka využil jinak a nechal si od něj namalovat vývěsní štít (velmi rané dílo se dochovalo a nyní je majetkem Vlastivědného muzea v Dobrušce).

Vegetarián a naturista

Po vyučení se František vydal do Domažlic, kde se výrazněji zahloubal do malířství a odkud si donesl několik črt národních krojů, ne nepodobných kresbám Mikoláše Alše. Právě Alše a také Josefa Mánesa si velmi cenil. Kupkovým prvním mecenášem byl dobrušský starosta Josef Archleb, který si objednal obraz svatého Josefa a posléze na sedmnáctiletého umělce upozornil Aloise Studničku, ředitele řemeslnické školy v Jaroměři. Vynikající učitel kreslení byl důsledný a svého soukromého studenta přivedl až k úspěšným zkouškám na pražskou AVU, na níž syn notářského písaře navštěvoval ateliér historické a náboženské malby. Užíval si života opět jako spiritistické medium a také dával kondice kreslení, i tak byl prý znuděn konzervativní náboženskou malbou. Podle toho, že už za čtyři roky po nástupu školu absolvoval, lze však soudit, že až tak velmi pod dozorem profesora Sequense netrpěl.

Jednadvacetiletý samorost opustil Prahu a ve studiích pokračoval na vídeňské akademii, kde však materiálně i duševně strádal. O císařském městě se přísný vegetarián a naturista později nelichotivě vyjádřil: „Vídeň byla jako nemoc člověka, který není v dobré fyzické formě. Stal se ze mne citově chorý muž. Vídeňský vzduch nebyl dobrý pro malíře – byl dekadentní...“ Z Vídně si odnesl zvyk denního cvičení na čerstvém vzduchu, při němž byl ustrojen tak, jak jej pánbůh stvořil.

Kupka4.jpg

Brzy dal Vídni vale a odcestoval do Mekky všech malířů – Paříže. Konečně byl ve svém živlu, bydlel na Montmartru, stýkal se s dalšími českými umělci, mezi nimiž nechyběl Alfons Mucha, a krátce studoval na Akademii Julian. Za obživu mu sloužilo ilustrování modních časopisů (publikoval i pod pseudonymem Paul Regnard). Opojen láskou k Dánce Marii Brühnové odstěhoval se do městečka La Bretẻche u Paříže. Dvacet čtyři měsíců nato, v roce 1898, však modní návrhářka zemřela na rakovinu. Za novou múzu se mu tehdy nabídlo bohémské děvče Gabrielle, s níž žil až do léta 1903. V jediném roce stihl vystavovat ve třech městech: na pozvání spolku Mánes vystavoval v Praze, hostila jej Vídeň a poprvé se představil na pařížském „hřišti“. Diváky obšťastnil i během Světové výstavy obrazy Blázni, Biblioman a sérií kreseb. Stále se bavil satirou a karikaturou, ale již „nehonil mnoho zajíců“ a soustředil se na modernu a abstraktní malbu.

Dívka s patentkou

V roce 1904 potkal osudovou ženu, Eugénii Nini Straubovou, kterou pojal za choť v roce 1910. Maloval až hořečnatě, za jeho první abstraktní počiny jej však kritika strhala. Muž zjizvený od neštovic se nenechal vykolejit a šel svou originální cestou, přitom neuznával plané teoretizování o umění, nechápal, proč jej označují za orfistu (styl usilující o vyvolání hudebních dojmů používáním abstraktních prvků a barevných ploch), ani nepřijímal tolik oblíbené zakládání uměleckých skupin. I to mohl být důvod, proč jeho obraz Dvoubarevná fuga (1912) dodnes soupeří s dílem Soumrak od Vasilije Kandinského o titul úplně prvního abstraktního opusu.

Divka_s_patentkou.jpg

Východočech je podepsán i pod slavnou značkou firmy Waldes, respektive Koh-i-noor. Jak vlastně logo vzniklo? V roce 1912 se na lodi plující do USA sešli František Kupka, grafik Vojtěch Preissig a továrník Jindřich Waldes se svou modelkou Elisabeth Coyens. Během jednoho rozhovoru si slečna Coyens z žertu nasadila do oka velký model kovového stiskacího knoflíku. Kupka si udělal skicu mladé dámy i s touto netradiční ozdobou. Podle tohoto návrhu pak Preissig vytvořil grafickou verzi portrétu. Tak se zrodila slavná Miss KIN s patentkou v místě oka. Továrník Waldes se stal dalším mecenášem a Kupkovy obrazy „nových světů“ také sbíral, třebaže jim moc nerozuměl.

22,1 milionů korun

Jako mnozí další i František po vypuknutí 1. světové války nezůstal se svou podporou vlasteneckých snah pozadu a přihlásil se jako dobrovolník k cizinecké legii. S 3. pěším plukem se dostal na frontu na řece Sommě. V důsledku špatného zdravotního stavu byl Kupka odvelen z fronty, a tak prošedivělý čtyřiačtyřicátník alespoň pomáhal v Paříži organizovat českou vojenskou jednotku ve Francii, která byla uznána za řádnou součást francouzské armády. Umělec i tehdy pokračoval v tvorbě a namaloval propagační plakáty, navrhl uniformy, medaile i známky.

Po válce se na něj rozpomněli v rodné zemi a jmenovali jej profesorem na „jeho“ Akademii výtvarných umění. Kupka byl na rozpacích, nechtěl opustit Paříž ani urazit pražské činovníky. Vše vyřešil moudrý kompromis a malíř zůstal v Paříži, kde měl za povinnost starat se o československé stipendisty. Tuto službu konal až do počátku roku 1939. O mistrovství tohoto mystika vypovídá i to, že jeho obraz Elévation IV byl v říjnu 2007 vydražen za rekordních 22,1 milionů korun.

Kupka5.jpg
Elévation IV

V současnosti nejrozsáhlejší kolekci Kupkových abstraktů vlastní Meda Mládková, která ji prezentuje ve své galerii na Kampě. Meda Mládková se s Kupkou poprvé osobně setkala za svých studií dějin umění v Paříži v roce 1955 a od té doby se stala jeho vášnivou sběratelkou. Dnes se bez zapůjčení studií a obrazů z její sbírky nemůže obejít žádná velká malířova retrospektiva. V rozhovoru pro časopis Reflex otevřeně řekla: „Nebýt mé tvrdohlavosti, tak by František Kupka asi zůstal jedním z mnoha francouzských malířů. Dnes je mou zásluhou nejslavnější český malíř dvacátého století.“

Kupka3.jpg

Ze společnosti zvídavé krajanky se progresivní muž a autor klíčových obrazů pro modernisty dlouho neradoval. Zemřel 24. června 1957 v Paříži.

Kupka2.jpg
František Kupka, autoportrét

foto: archiv

 

 

http://www.radiovalaska.cz/img/Jakub%20Kratochvil.jpg

Jakub Kratochvíl (*1978) Klobučan, absolvent VOŠ publicistiky v Praze (2003). Blíže se zajímá o publicistickou formu orální historie a non-fiction. Spolupracoval s časopisem Naše rodina, Radiem Proglas, Katolickým týdeníkem nebo olomouckou redakcí MF Dnes. Vlastním nákladem vydal knížku medailonů zemřelých valašskoklobouckých duchovních Příběhy mužů s kolárkem (2005) a společně s bratrem Milanem je spoluautorem biografie Josef Balejka-valašský rytíř nebes (2009). Je ženatý a žije v Lutíně u Olomouce.