Gladiátor versus Řím

Gladiator versus Rim1 nahled.jpg
Gladiátor Spartakus nebyl prvním člověkem, který se postavil římskému impériu. Jeho bojová strategie a představy o budoucnosti osvobozených otroků z něj však udělaly legendu.

Gladiator versus Rim1.jpg

Revolucionář se narodil roku 120 před Kristem asi v Thrákii, jež se dnes rozkládá na území třech států: Bulharska, Řecka a Turecka. Římané považovali Thráky za spojence a jejich schopnosti oceňovali tím, že je najímali do svých pomocných sborů. Do jednoho z nich se dostal i Spartakus.

Pod Vesuvem

Bojovník se snad dostal do sporů s římskými vojáky a volil útěk. Byl prohlášen za dezertéra a když byl chycen putoval do gladiátorské školy v Capui. Gladiátoři nebyli obyčejní rabové, kteří neměli co do úst. Naopak byli dobře živeni a cvičeni. Spartakus, který neměl rád krveprolití přesto uvažoval o spiknutí.

Jediná možnost, jak prchnout, byla doba, kdy gladiátoři měli zbraně v rukou. Po výcviku se totiž meče dávaly pod zámek… Z 200 mužů na místo setkání na úpatí Vesuvu nakonec dorazilo zhruba pětasedmdesát. Úkryt byl ideální: Do rokle k vzbouřencům vedla úzká cesta. Někdejší voják se stal vůdcem nejen proto, že měl autoritu a výjimečné postavení, ale i poroto, že velmi dobře znal způsob boje potomků Romula a Rema.

Spartakovým revolucionářům byly vzory jiní světlonoši. Prvním byl Eunús, jenž v letech 138 až 132 př.n.l vedl na Sicílii největší povstání otroků. Dokonce si od souputníků vysloužil titul krále a Sicílie byla vyhlášena státem otroků. Ostrov tehdy byl zemědělským centrem Říma, takže tamější vláda se snažila otroky potlačit. Slabinou Eunúsových věrných bylo to, že se omezili jen na obranné boje a nepokusili se o navázání spojení s ostatními na pevnině. K vítězství Římanů přispěla i zrada některých vůdců. Eunús byl zajat a zahynul v žaláři. Represálie na sebe nenechaly dlouho čekat. O třicet let později se na stejném místě rozpoutalo další povstání, po kterém nezůstalo za několik měsíců ani památky.

Gladiator versus Rim2.jpg

Drtivá vítězství

Sicilští poddaní byli natolik zdeptaní, že sedmačtyřicetiletý Thrák se od nich nedočkal žádné podpory. Třetí vzpoura měla přesto masovou podporu chudších sociálních vrstev a ke gladiátorům se připojovaly celé rodiny i s dětmi. V rokli se jich shromáždilo na několik tisíc, čímž se objevil problém, jak tyto vesničany nasytit a vyzbrojit. Slušně vyzbrojených bylo jen kolem 500.

Naštěstí velitel nedal na naléhání, aby skrýš opustili. Silný junák si na své soupeře v klidu počkal. Senátoři proti několikatisícovému houfu vyslali 3 000 domobranců, protože většina legii bojovala tou dobou v Malé Asii. Velitel milicí rozložil tábor poblíž rokle a chtěl odvážlivce vyhladovět. Na to už byli Spartakovci připravení, vyšplhali v noci po strmých svazích a vpadli domobrancům do zad. Za hodinu bylo po boji.

Římané byli chvíli konsternovaní, ale rychle se oklepali a proti pučistům vyslali 12 000 zbrojnošů. Scénář se opakoval a Spartaka poklepalo po ramenou téměř 70 000 jeho druhů. V tomto různorodém davu se ale rodily protichůdné ambice, v nichž hrály prim Galové s předákem Krixem. Ten ale dával přednost plenění celých vesnic.

Gladiator versus Rim3.JPG
Spartakova tragédie ND Brno (foto L. Svítil)

Sen o nové zemi

Oddechovou dobu během zimy prožili na jihu a připravovali se na poslední rozhodující střet. Nepřátelé byli natěšeni a do čela postavili konzuly Lentula a Poplikola. Gladiátoři a spol. se naopak stáhli do hor, jejichž terén jim vyhovoval. Na jaře r. 72 př.n.l. se ale od jádra odtrhlo právě 10 000 Galů. Vojevůdce tušil, že v nížině Krixovy jezdci nebudou mít proti chytrým Římanům žádnou naději. Tak se také stalo a Galové byli převálcovaní přesilou.

Během 24 hodin se karta obrátila a Galové pomstěni. Spartakovci si tak otevřeli cestu k Římu. Hrdé město paradoxně obešli, snad kvůli tomu, že už necítili nebezpečí či proto, že na dobytí pevnosti neměli potřebnou techniku. Rozvážný stratég chtěl původně putovat s částí otroků do Thrákie a snad ještě výše na severovýchod, kde měli začít nový život.

Dodnes přitom dějepisci nemohou pochopit, proč své vojsko obrátil na jih k Římu. Možná se rozhodl kvůli zdejším rolníkům a rodinám, které nechtěli rodnou půdu opustit a riskovat na vrcholcích Alp. Další zúčastněné kmeny měly také odlišné sny. Ani podruhé ale Césarovo město nedobyl a ustoupil.

Definitivní konec na Spartaka čekal po ataku patricije Marca Lucinia Crassa a zradě kilických pirátů, kteří je měli přepravit na Sicílii. V řeži u Petelie v březnu 71 př.n.l. se thrácký vlastenec raději nechal ubít, než by se od Římanů dočkal mučení. Na 6 000 zajatých otroků nechal Crassus ukřižovat na cestě z Říma do Capui. Hrdinovou smrtí nic neskončilo a jeho jméno vyslovovali protivníci s respektem. Otrokáři pochopili, že jejich poddaní nejsou „mluvící zvířata“ a rabové konečně měli větší šanci získat svobodu.

Gladiator versus Rim4.jpg
Krev a utrpení v Coloseu

Text: Jakub Kratochvíl, foto: L. Svítil a archiv

 

Jakub Kratochvil.jpg

Jakub Kratochvíl (*1978) Klobučan, absolvent VOŠ publicistiky v Praze (2003). Blíže se zajímá o publicistickou formu orální historie a non-fiction. Spolupracoval s časopisem Naše rodina, Radiem Proglas, Katolickým týdeníkem nebo olomouckou redakcí MF Dnes. Vlastním nákladem vydal knížku medailonů zemřelých valašskoklobouckých duchovních Příběhy mužů s kolárkem (2005) a společně s bratrem Milanem je spoluautorem biografie Josef Balejka-valašský rytíř nebes (2009). Od roku 2006 pracoval v tiskovém středisku České biskupské konference. V současnosti pracuje v Olomouci pro občanské sdružení Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanů. Je ženatý a žije v Lutíně u Olomouce.

banner obecny.jpg