Osobnosti J.K. - Jakub Jan Ryba

Jakub Jan Ryba.jpg
Jakub Jan Ryba byl obdařen hudebním a skladatelským talentem a měl dobře nakročeno mezi elitu. Otec a okolnosti tomu chtěly jinak. Tak se z něj stal téměř zapomenutý kantor v Rožmitálu.

Jakub Jan Ryba se narodil 26. října 1765 v Přešticích do prostředí příznivého pro nadané dítě. Využil toho mírou vrchovatou. Pozdější autor legendární České mše vánoční, ale i dalších 1400 skladeb natolik přirostl k hudebním nástrojům, že se svými houslemi spal, hovořil, líbal je a dokonce myl. Také ho okouzlil klavír, který „opravil“.

Hej mistre1.jpg
Idealizovaná tvář J. J. Ryby,kterou nakreslil roku 1895,
osmdesát let po skladatelově smrti, Gustav Pták

První výstup

První veřejné vystoupení absolvoval ve čtyřech letech během pašijového týdne za varhanami. Pomocníkem mu byl otcův žák, který šlapal měchy. Co se ozvalo, vyděsilo kdekoho. Zasáhl dědeček a vnuka odnesl, jeho vtipkujícímu pomocníku napohlavkoval.

Jako šestiletý se díky rodičům ocitl v Nepomuku, kde tatínek dostal místo varhaníka. Malý Kubík nadání předvedl ve školním pěveckém sboru, v němž se postavil na pozici prvního altisty a vydělával tři zlaté ročně. Přitom prošel výukou hry na housle, klavír a nechal se zaučit i základům varhanického umění.

Dobrý start

Chutí ke komponování byl zasažen v devíti letech, během čtyř dnů napsal Salve, s nímž předstoupil před otce, který dílo ještě upravil. Tento opus a i další byly s úspěchem dokonce hrány na Svaté Hoře. Dalším podstatným impulsem byl strýc pater Jan Vaněček, který patnáctiletého hocha přivedl na pražské piaristické gymnázium. Praha ho veskrze uchvátila, ale vysněné hudbě měl možnost naslouchat jen v chrámech. Na divadelní představení a matiné v šlechtických palácích nebyl nikým pozván, nebo scházely potřebné finance. Bohatý studijní materiál objevil v jezuitském semináři svatého Václava, což bylo významné hudební učiliště. Dal se do opisování komorních skladeb a při rozebírání notového materiálu se dostával ke studiu kompozice. Jako sedmnáctiletý, během jediného roku, zkomponoval čtyřiadvacet kvartet, kvinteto, čtyři koncerty, dvanáct sonát pro klavír, operetu, osm kasací, čtyřiadvacet písní, litanie, Salve, Te deum, Veni sancte, mši, řadu menuetů a německých tanců. Vědělo se o něm a dokonce se našel zprostředkovatel, který skladby ochotně prodával obchodníkům s hudebninami. Aby dodal autorovi lesku, překládal jeho jméno: Peace, Poisson, Rybaville. Když se Ryba doslechl o stylu „manažera“, rychle se s ním rozešel. Paradoxně se Jihočechova pověst ještě vylepšila.

Hej mistre2.jpg
ČNB k 200. výročí vzniku České mše vánoční
vydala v roce 1996 pamětní minci

Ústrky a posměch

Student gymnázia se zapsal ke studiu filozofie, ale taky uvažoval o bohosloví. Jaro 1785 ale bylo nepřejícné. Nemocný otec mu nařídil, aby se vrátil do Nepomuku a ucházel se o uvolněné místo po kantorovi Strejčkovi, místo ale získal jiný zájemce. Do Prahy však už jej rodiče nepustili. Četl, komponoval, cestoval. Uvažoval o pokusu dostat se do mnichovské opery. Uzdravený otec o tom nechtěl slyšet. Mezi tím se ozval strýc, učitel v Mníšku s nabídkou, aby synovec u něho nastoupil jako pomocný učitel. Se sebezapřením v Mníšku vydržel sedmnáct měsíců, než Jakuba inspektor vyznamenal a v roce 1788 poslal do Rožmitálu pod Třemšínem.

Drama začalo. Přímým nadřízeným školy byla církev v osobě faráře Kašpara Zachara. Prakticky až do Zacharovy smrti asi v roce 1797 snášel kantor ústrky a posměch. O tom jak mohl nátlak vypadat vypráví televizní inscenace Noc pastýřů (režie: František Filip, Ryba: Josef Abrhám, kněz: Radovan Lukavský).

Kantořinu vzal za vlastní a kromě povinných předmětů učil zeměpis, zdravovědu, polní práce. Učil také němčinu a pro tovaryše a dospělé dívky zavedl nedělní školu. Na starost dostal i kůr a chrámový sbor. Jeho pracovní rozvrh byl přeplněný, zbývaly noci.

Žiji jako učitel

V pětadvaceti se oženil s dcerou zesnulého rožmitálského purkrabího Jana Laglera. Manželům Rybovým se narodilo jedenáct dětí, z nichž se dospělosti dožilo sedm. Duševní sílu čerpal z moudrosti antických filozofů a v přírodě. Ve svých jednatřiceti letech napsal slavnou Českou mši vánoční (Missa Solemnis Pastoralis), kterou složil na vlastní český text. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda Rybova České mše vánoční byla skutečně poprvé uvedena na Štědrý den z 24. na 25. prosince 1796, a bylo-li to opravdu ve farním kostele Povýšení svatého Kříže. Je to pravděpodobné, třebaže pater Zachar Rybu nevystál. Tak jak tak má dílo dodnes privilegované postavení.

Tlaky neustaly ani po úmrtí Kašpara Zachara. Novým nepřítelem se stal ředitel hospodářského úřadu Prokop Pokorný. Jakub Jan si zapsal: „Žiji jako učitel, jednám jako učitel a zemru jako učitel. Nedám se přemoci slabostí, neopustím svůj stav a povinnosti pro falešný klid.“

Dne 8. dubna 1815 dobrovolně ukončil svou životní pouť na okraji lesa Štěrbina poblíž obce Voltuše. Byl pochován na morovém hřbitově u Starého Rožmitálu. Po čtyřiceti letech, na přímluvu syna, očního lékaře a profesora lékařské fakulty MUDr. Josefa Ryby byly ostatky jeho otce přeneseny na hřbitov v sousedství farního kostela Povýšení svatého Kříže.

Hej mistre3.jpg
Basový part nejstaršího známého opisu Rybovy Mše "Hej, mistře!"

foto: archiv

 

Jakub Kratochvíl

Jakub Kratochvíl (*1978) Klobučan, absolvent VOŠ publicistiky v Praze (2003). Blíže se zajímá o publicistickou formu orální historie a non-fiction. Spolupracoval s časopisem Naše rodina, Radiem Proglas, Katolickým týdeníkem nebo olomouckou redakcí MF Dnes. Vlastním nákladem vydal knížku medailonů zemřelých valašskoklobouckých duchovních Příběhy mužů s kolárkem (2005) a společně s bratrem Milanem je spoluautorem biografie Josef Balejka-valašský rytíř nebes (2009). Je ženatý a žije v Lutíně u Olomouce.

banner obecny.jpg