Marek Císař alias MARCO EMPERADOR - Cesta kolem světa

Marek Cisar ilustracni foto.jpg
S laskavým svolením cestovatele a světoběžníka Marka Císaře, přinášíme první z jeho cestovatelských příspěvků a doporučujeme návštěvu jeho přednášek pro vaše cestovatelské inspirace.

Cesta kolem světa

28.10.2012

Probouzím se časně ráno a pomalu se přesunuju z postele k oknu. Když jej otvírám s překvapením sleduji letos první čerstvě napadený poprašek sněhu. Z venku zavane vítr a mé tělo najednou obklopí zima. Mám zvláštní pocit, loučím se s mým rodným městem a vím, že za pár dnů se budu potit v suchých a horkých pouštích Blízkého východu…moje cesta kolem světa právě začíná…odjíždím směrem na východ a pokud Bůh dá, jednoho dne se vrátím ze západu…

77559_496063883745939_46403594_o.jpg

Istanbul

Po třech dnech autostopem jsme projeli přes Evropu (Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko) až na hranici s Asií. Prvních 1300km do Sofie, jsme se svezli s našima novýma kamarádama Špacírem a Lopinem v jejich pohodlných kamionech a užili si s nima spoustu příjemných zážitků. Díky nim jsme taky 2 noci spali v teple. Ze Sofie jsme potom pokračovali dále několika auty. V městě Harmanli (45km před hranicema s Tureckem) nám již zastavili 3 Turci, kteří nás vzali až do Istanbulu. Zdrželi jsme se tradičně při přechodu hranic. Turci převáželi v dodávce spoustu jídla a nějaké zakázané zboží. Nejprve jej těsně před hranicema hodinu pečlivě schovávali, poté na hranicích další hodinu vybalovali, opět nakládali a vysvětlovali celníkovi proč vezou to co není povoleno. Bylo nám jich líto, štěstí jsme jim nepřinesli, ale náladu jim to vůči nám nepokazilo. Nakonec jsme ujížděli nočním Tureckem až do Istanbulu, kde nás pozvali na večeři a následně i na nocleh. V Istanbulu začíináme vyřizovat víza do Íránu a přemýšlíme kudy pojedeme dál, cestu nám komplikuje vízum do Pákistánu...vypadá to že se zde zdržíme o pár dnů déle než jsme plánovali...

Ararat

Z Istanbulu jedeme nonstop přes celé Turecko. Po 34 hodinách se mně srdce roztlouklo nadšením - ze vzdálenosti cca 100km vidím majestátnou biblickou horu Ararat. Okolo ní je divoká vysušená krajina, samotný vrchol hory je pokrytý sněhem. Před deseti lety jsme měli s kamarádem smůlu - byla zahalená v mracích. O to větší radost nyní prožívám. S velkým zájmem si prohlížím krajinu v okolí hory, kde v minulosti přistál v korábu Noe a jeho rodina...Tato hora se nachází na křižovatce čtyř států - Turecka, Íránu, Arménie a Ázerbajdžánu a měří 5123m.

Ararat.jpg

Údolí Alamut, Írán

Šplhám se na vrchol velkého skalnatého masívu. Zhluboka oddechuju, slunce mě nemilosrdně spaluje a pouštní vítr šlehá do tváře. Najednou jsem na vytouženém vrcholu a procházím ruinama posvátného hradu Alamutu. Pode mnou se táhne hluboké údolí, podél kterého je mnoho starodávných ruin perských assasinů. Ačkoliv zde nenacházím žadnou krásnou princeznu z Persie, jsem dotčen úžasnou divokou krajinou plnou kontrastů - v údolí u řeky se nachází hezky zbarvené listnaté lesy v oázách, všude kolem poušť plná skalnatých hřebenů a nad nimi vysoké zasněžené hory...

Persepolis.jpg

jihozápadní Írán

...Venku řádí pěkná bouře. Voda nám stéká po těle a batohu zabaleném do nepromokavého obalu. Půda je úplně rozmočená a my se brodíme blátem, které se lepí na boty a nohavice. Silný boční vítr vše ještě víc dramatizuje. Společnost nám dělají kojoti, kteří se zabydleli v okolních dírách. Ačkoli nás mrzí, že se nedá dobře fotit a natáčet, jsme promočení, špinaví a je nám zima - máme radost kde jsme se podívali - jsme ve starověkých ruinách města Susa (Shushan), v jihozápadním Íránu poblíž hranice s Irákem, kde se, mimo jiné, odehrálo mnoho biblických příběhů - žili zde proroci Daniel (ten zde má i hrobku), Nehemias, královna Ester a další...

...o hodinu později nás zvou, do jinak nepřístupného hradu, archeologové, vaří nám kafe, čaj a nechávají nás u nich usušit zatímco si s nimi příjemně povídáme...na cestu nám potom dávají mapy, pohlednice, rady a shání nám odvoz do další zajímavé lokality - zikuratu ChoghaZanbil.

Esfahan, Írán

...Přijíždíme do Esfahanu, mezi městy označovaného jako klenot Íránu. Ačkoliv po deseti letech mé nepřítomnosti sláva a lesk tohoto města už není jako dřív (některé paláce jsou v rekonstrukci a pokrývá je nevzhledné lešení, nádherný bazén s vodotryskem uprostřed Imamova náměstí už není modrý s průzračnou vodou ale zanesený a šedivý, tradiční trh nahrazuje oblečení a výrobky z Evropy a USA, v řece opět neteče voda a je sucho a přibylo tu několik obchodníků, průvodců a fotografů, kteří se na vás budou snažit zbohatnout...), stále má toto město své kouzlo a pohodu. Moc se nám tu líbí.

Zastavili jsme se zde odpočinout a naplánovat cestu dál - máme menší problém, nedostali jsme víza do Pákistánu a musíme hledat alternativní řešení.

Isfahan.jpg

Po dvou velmi příjemných týdnech prožitých v Íránu, musíme (neradi) pokračovat dál na východ. V původním plánu bylo pokračovat po zemi přes Pákistán do Indie. Žel plány nám překazila skutečnost, že Pákistán je snad jediná země na světě, do které si musí cestovatelé požádat o vízum výhradně v zemi, ze které pocházi - v mém případě na ambasádě v Praze. Vracet se nemůžeme, proto už dva týdny přemýšlíme nad jinou cestou...(nechceme vynechat Indii, Nepál a Bangladéš, proto o cestě přes Turkmenistán, Uzbekistán atd. neuvažujeme)

Nakonec nejlevnější varianta byla low cost letenka (loď + víza do Emirátů byla 3x dražší, i když lákavější) z Íránu přes Sharjah v Emirátech do Dhaky v Bangladéši. Odtamtud budeme pokračovat do Indie a Nepálu.

...když se letadlo vznáší a my pod sebou sledujeme město Shiraz a okolní pouštní krajinu, přemýšlíme nad úžasným lidem, který jsme zde potkali a nad spoustou zážitků, které jsme v této neobyčejné a neopravněně odsuzované zemi prožili.

Většinu noci jsme spali u místních lidí, kteří nás vždy sami pozvali. Kromě noclehu nás celou dobu krmili a zvali na tradiční čaj. Peníze které jsme jim nabízeli, nepřijali. Chtěli si s námi povídat, chtěli se s námi fotit, zajímalo je vše o nás, naší zemi a chovali se k nám jako bychom byli členové jejich rodiny. Byli ve všem tolerantní a v ničem neviděli zisk. Měli téměř vše, co potřebovali - jen jediné jim scházelo a to nám záviděli - SVOBODA! Co je to ale opravdová svoboda...?

Možná jsme využili jednu z posledních možností navštívit Írán takový, jaký je...(ve chvíli kdy jsem psal tyto řádky se USA chystaly do týdne napadnout Írán, což se zatím naštěstí do dnešního dne nestalo (30.9.2013)

Teheran.jpg

(stará čtvrť Dhaky, Bangladéš)

...sedíme na posteli špinavého a děsně smradlavého pokoje s rozbitým oknem. Venku je přes 30 stupňů, dusno a bezvětří. Jsme spocení a hodně unavení, nespali jsme posledních 34 hodin a nyní bysme rádi ulehli a odpočali. Už jsme se na to moc těšili - ale nejde to. Kromě horka a smradu nás mnohem víc zneklidňuje hluk z ulice, který se stále zvyšuje. Vycházím tedy už po několikáté obhlédnout situaci - opatrně vykukuju přes zábradlí ochozu v sedmém patře polorozpadlé budovy, která hrdě nese jméno "HOTEL" ale u nás v Česku by byla spíše vhodná k ubytování stáda vepřů...na to teď ale vůbec nemyslím. Přímo pod náma v ulicích vypukla těsně po našem příjezdu stávka velmi rozlobených a zapálených lidí. Jejich počet roste každou minutou. Uzavřeli už všechny hlavní cesty v okolí, jsou jich tisíce. Auta, autobusy, motorky, CNG a rikše, nemůžou projet a v dlouhých frontách stojí a troubí. Na střechách okolních taky napůl rozpadlých budov vidím policii a odstřelovače, kteří vše pozorují dalekohledy. Bubny, trumpety a děsný řev se rozléhá celou čtvrtí. Mám strach že dojde ke krvavému střetu, už to k tomu nemá daleko. Rychle a opatrně něco natáčím na kameru a potom už z dobrého výhledu, plánujeme únik přes boční uličky...tady dnes spát nechceme...

Dhaka Banglades.jpg

(kousek za hranicí z Bangladéše do Indie)

Ve svitu měsíce pozoruji z okna vlaku pomalu ubíhající krajinu. Okolní pastviny a políčka s rýží silně osvicuje obrovský měsíc, který je právě v úplňku. Velmi dobře si vzpomínám, kdy jsem tak hezký úplněk sledoval naposledy - bylo to na naší cestě přes Balkán, tenkrát vycházel nad Dunajem, když jsme přejížděli na lodi z Rumunska do Bulharska v kamionech. Je to tedy přesně měsíc, co jsme na cestách. Přemýšlím nad tim, kolik zážitků a zajímavých příběhů jsme za tak krátkou dobu již zažili. Na cestách je každý den jiný, něčím vyjímečný a obohacující. Poslední dny jsme prožili mezi těmi nejchudšími lidmi v Bangladéši, navštívili ubohé a nevábné slamy plné odpadků, výkalů a zbídačených lidí. V opadající stojaté vodě po období dešťů, ve velkém horku, se nacházely líhně milionů dotěrných komárů, přenášejících nepříjemné a obávané nemoci. Navštívili jsme školy pro chudé děti v Dhace, několik vesnic na severu země uprostřed džungle, zažili několik nebezpečných demostrací, projížděli skrze "teroristické" oblasti za podpory místních ozbrojených vojáků a poznali několik úžasných lidí, kteři zasvětili životy službě a pomoci druhým. Život na cestách není jednoduchý, ale velmi pestrý. Jsem vděčný za to, že jsem jedním z těch, kdo zde může být, vše vidět a následně to předávat ve forme přednášek dál...

***

Po 33 dnech našeho putování jsme dorazili do Darjalingu v Indii, obklopeného plantážemi s čajem a nejvyšším pohořím světa - Himálájemi. Po velkých vedrech, ruchu, hlavě na hlavě a rovinách plných komárů v Bangladéši, je to velmi příjemná změna. Za dobrého počasí jde odsud vidět jak Kangchenjunga (třetí nejvyšší hora světa), tak Everest, Lhotse a další velikáni. Jenže to nám zatím nebylo dopřáno :-( Ačkoliv svití slunce, v údolích a horách okolo je velká mlha a opar - čekáme už třetí den a je to spíše horší...

***

Poté, co jsme Kangchenjungu přece jenom viděli a byli ohromeni její velikostí a krásou, jsme se nakonec vydali na cestu dál. Cestování po Indii je ale velmi komplikované - díky obrovskému počtu lidí je mnoho vlaků na několik dnů i týdnů beznadejně vyprodáno. Společnost však prodává další lístky na tzv. "čekačku" a vy doufáte, že někdo kdo už má lístek koupený nepřijde a dostanete se tak na jeho místo. Pokud se tak nestane, lístek vám propadne a nesmíte do vlaku nastoupit. Tato pravidla se dají různě obcházet a porušovat, je tu děsný zmatek, mačkání, zavěšení za jízdy z otevřených dveří vlaku, dohadování s průvodčím apod...My takto sdílíme na dva dny a dvě noci jednu sedačku na spaní ve dvou a děkujeme průvodčímu i spolucestujícím, kteří jej přemluvili, aby jednoho z nás nevyhodil poté, co jedna z našich jízdenek nebyla "confirmed".

V Indii když čekáte na nějaký spoj, nebo jste unavení a chcete si někde odpočinout, se velmi těžko hledá místo, které není plné odpadků, výkalů a plivanců. Odpadky se vyhazují úplně kdekoliv si člověk zamane, s oblibou se vyhazují za jízdy z vlaku, protože potom ještě dlouho poletují ve větru...Kupování čehokoli je problém, lidé neumí stát ve frontě a mačkají se v davu okolo okýnka jako stádo prasat, kterým nasypete do žlabu jídlo, občas se u toho pobijí, chrchlají si do ucha, všude kolem sebe plivají a smrkají na zem, pak si utřou nos prstama, které následně otřou o kliku dveří, pult u přepážky apod. Neustále jste středem pozornosti, lidé si na vás chtějí sáhnout, vyfotit a když se jednoho na něco ptáte, seběhne se okolo vás během minuty hromada dalších lidí. Neumí říct "ne" nebo "nevím", často vám ani nerozumí, tím pádem když se jich zeptáte špatnou formou, odsouhlasí i to co není pravda, nebo vás pošlou špatným směrem...

A tak po klidném a příjemném prostředi v horách se nyní prodíráme hlučnými a přecpanými městy...

Darjaling.jpg

Cestování po Indii se komplikuje. Díky vyprodaným lístkům na několik týdnů dopředu, musíme nějaká místa vynachat...

***

Chandigarh - "City Of Beauty". To je název, kterým místní obyvatelé pyšně pojmenovali toto město. A kdybych tímto místem neprojížděl, nevěřil bych, že v Indii může být nějaké hezké město bez odpadků, výkalů, troubení a kde bude dokonce na většině míst zakázáno plivání na zem. Dnes můžu s velkým pekvapením potvrdit, že v Indii opravdu takové město je a jmenuje se Chandigarh. Bydlí zde moje kamarádka Monika, které jsem již před dvěma lety, když odjížděla, slíbil, že až pojedu kolem, se zastavím. Slib jsem dodržel a díky ní, jsme mohli velmi příjemně relaxovat a zažít spoustu úžasných a příjemných chvil v bezesporu nejčistším a nejzvláštnějším městě Indie...

Thajsko

Po cestování po Indii a Bangladéši si připadáme v Thajsku jako v novém světě. Je tu čisto, klid, pohoda a téměř vše funguje. Za těch 14 až 15 let co jsem zde byl poprvé, se Thajsko změnilo k nepoznání. Dnes je to moderní země s vynikající infrastrukturou pro turisty, kde doporučuji návštěvu i začínajícím cestovatelům. Naopak tradiční nádech země se už nehledá snadno a ceny jsou mnohonásobně vyšší.

jizni Thajsko.jpg

Zlatý trojúhelník

Stojím na kopci porostlém hustou džunglí jehož vrchol je ale vysekaný a je z něj výborný výhled do okolí. Pode mnou pozoruji soutok dvou řek (jedna z nich je Mekong a druhá Ruak), které tvoří hranici mezi třemi státy. Já stojím na severním "rohu" Thajska, vlevo ode mne se nachází Myanmar (Barma) a naprovo mám Laos. Pohled je to příjemný i přesto, že po mé tváři stékají kapky potu - ve stínu je 36 stupňů. Dorazili jsme do oblasti "Zlatého trojúhelníku" z minulosti nechvalně to známého místa pěstováním opia, distribucí a pašováním drog. Dnes je to spíše turistická atrakce s muzeem a možností výletu lodí po Mekongu, či překročení hranic do Laosu...

Golden triangel.jpg

Vánoce oslavujeme na nejvyšším vrcholu Thajska v národním parku Doi Inthanon necelých 100 km jihozápadně od Chiang Mai.

ananas thajsko.jpg

Phitsanulok, Thajsko

...na autobusové nádraží přijíždí obrovský černý džíp s majáky. Zastavuje a vystupuje z něj muž oblečený do slavnostního policejního obleku, na kterém má upevněno jedno vyznamenání vedle druhého. Přísnýma očima prohlíží dav udivených lidí a jakmile si všimne nás, na jeho tváři se objeví úsměv. Radostně jde k nám, vítá nás a pomáhá nám naložit špinavé, zaprášené batohy do nablýskaného vozu. Cítím za sebou tlak a napětí mnoha místních lidí, kteří celou situaci bedlivě sledují. Navenek působím jakoby se nic nedělo, ale vevnitř jsem velmi překvapen ze situace, ve které jsme se ocitli. V autě to je velmi pohodlné, ale vypadá to tam jako na malé policejní stanici - výbava je neuvěřitelná. Vezeme se v osobním voze nejvyššího policejního "šéfa", který má pod sebou 9 okolních provincií a muž vedle mě, je jeho osobní řidič a ochránce.

Po patnácti minutách jízdy vjíždíme za bránu budhistického kláštera, jehož prostory jsou pronajaté k obrovské oslavě narozenin, před chvílí již zmíněného "šéfa". Jeho manželka je naše kamarádka, která nás sem pozvala. Nádvoří je plné lidí, odhaduji něco mezi 250 až 300, téměř všichni muži jsou v policejních uniformách a i ti, kdo jsou v civilu, jsou ochranka od policie. Ženy jsou oblečeny v drahých slavnostních šatech. Všichni sledují auto, kterým jsme přijeli a čekají až vystoupíme. Před chvílí jsem si na autobusovém nádraží převlékl velmi špinavé kalhoty za ty méně špinavé. Tričko vypadá jako kus starého hadru - posledních pár dnů a nocí jsme prožili divoce na cestách. Chvíli uvažuji, zda dokážu z vozu vystoupit, ale hned dostávám odvahu - uvědomuji si, že díky takovým chvílím je cestování neobyčejné a doma mám potom o čem poutavě vyprávět...

A tak se můžete těšit, bude na co...

sloni Thajsko.jpg

zátoka Ha Long, Vietnam

...stojíme na palubě menší lodi, jemně se pohupujeme na vlnkách a naše oči se snaží skrze mlhu a mraky bedlivě sledovat siluety skalnatých vrcholů mnoha tvarů, které vyrůstají z moře okolo nás. V mnoha skalách se ukrývají černé a hluboké jeskyně, některé plné netopýrů a jiných tvorů. Mlha situaci velmi umocňuje. Všude okolo nás je klid, který narušuje pouze tichý chod motoru naší lodi a voda narážející do přídi. Atmosféra je úžasná a graduje ve chvíli, kdy se najednou mraky rozestupují, mlha postupně mizí, slunce ukazuje svoji tvář a začíná celé okolní skály a vodu zbarvovat do úžasných barev... Prožíváme nádherné chvíle na jednom z nejhezčích míst naší cesty v chráněné krajinné oblasti s dechberoucími přírodními útvary, které rozhodně stojí za návštěvu...

Vietnam.jpg

Oslavu Nového roku máme za sebou v šestihodinovém předstihu. Přeji vám vše nej do dalšího roku, aby i přes jakékoliv prekážky, které vás potkají, se stal vaším úspěšným, cenným a prospěšným rokem vašeho života, na který budete rádi vzpomínat.

Povedlo se nám nakonec stihnout dorazit včas do Danangu ve Vietnamu, kde žije několik přátel a sousedů z Valašskych Klobouk a tak jsme oslavovali u bazénku pod palmama společně v příjemné společnosti a vzpomínali na vás doma...foto viz muj facebook - Marco Emperador

***

...poté co jsme zmokli na proslulé "sahaře" Vietnamu, kde je sucho a na písečných dunách u pobřeží jihočínského moře prší jen vyjímečně - nejméně z celého Vietnamu, jsme se přesunuli do Ho Chi Minova města (Saigonu), kde už je krásně hezky a horko...

Angkor Wat, Kambodža

Z proslulého místa Angkor Wat v Kambodži, máme rozporuplné pocity. Na jednu stranu se jedná o jednu z nejzajímavějších historických a náboženských lokalit na světě, na druhou stranu tisíce hemžících se turistů a zejména stovky dotěrných místních prodavačů, snažících se za každou cenu prodat svoje zboží, nám toto místo velmi znepříjemnilo a unavilo nás dříve než zapadlo slunce. Machu Picchu tak zůstává jednoznačně (a daleko před vším ostatním) mým stále neporaženým "králem"

angkor wat.jpg

Bangkok.jpg

kambodza jih.jpg

Z Kambodže se přesunujeme zpět do Thajska a míříme tentokrát na jih, prozkoumávat nádherné ostrovy s příjemně vlažným mořem a úžasnými plážemi.

Ačkoliv je dnes v Thajsku spousta nádherných lokalit díky modernímu masovému turismu změněna k nepoznání, stále, pokud chcete, si zde můžete najít to svoje osamělé místo v "ráji" kde můžete žít jako Robinson...

Ko Samui.jpg

Kuala Lumpur je město, které mně silně připomíná Panama City. Je to město dvou tváří. Na jednu stranu plné moderních prosklených budov, mrakodrapů, bank a shoping center, na druhou stranu město plné špíny, rozbouraných budov, odpadků a s příchodem šera pobíhajících krys okolo místních čínských krámů a "restaurací", které se místní kočky ani nesnaží lovit...

***

Po krátké zastávce v Singapuru jsme pokračovali dál do Indonesie. Před cca 20ti měsíci jsem překročil rovník na západní polokouli v Ekvádoru, během mé úžasné cesty z Kanady do Argentiny, nyní se přes něj dostáváme na východní polokouli v Indonesii. Indonesie se navíc stává mou 70. navštívenou zemí světa, takže jsem tak trochu i oslavoval :-)

Bali, Indonesie.jpg

Odjíždíme předčasně z Austrálie - na tuto zemi žel nemáme díky obrovským cenám dostatek peněz. Museli jsme si vybrat jen jednu z předražených zemí - Austrálii nebo Zéland - bez jakéhokoliv přemýšlení si vybíráme Zéland...

Novy Zeland.jpg

Na Zélandu nemáme oproti Asii téměř vůbec žádný přístup na internet, jen ve větších městech nebo turistických lokalitách za nemalé peníze. Půjčili jsme si auto, spíme venku a většinu času jsme v přírodě.

Zéland bude s největšíi pravděpodobností patřit mezi mé tři nejlepší země, které jsem kdy navštívil.

Mt Taranaki Novy Zeland.jpg

Po deseti dnech na Zélandu jsme touto zemi naprosto očarováni. Projíždíme jižní ostrov kousek po kousku a neni zde místo, kde by se nám nelíbilo.

Mt Cook Novy Zeland.jpg

...je nádherná noc, jako zatím každá, kterou prožívám na Zélandu. Ležím zabalený ve spacáku a pozoruji oblohu plnou hvězd. Se zájmem sleduji souhvězdí jižní polokoule, které u nás doma nejdou vidět. Orion, mé nejoblibenější je však vidět snad z každého místa naší planety. Nejlépe se obloha pozoruje v přírodě, mimo silná a rušící světla velkých měst. Nový Zéland je ideálním místem - zejména jeho jižní ostrov, kde je hustota obyvatel mnohonásobně nižší než v Evropě. V tuto chvíli jsem však už na severním ostrově v národnim parku Tongariro.

Z mého přemýšlení a pozorování noční oblohy mě najednou vyruší silné světlo zezadu, díky kterému jde najednou mnohem méně vidět hvězdy. Otáčím se a vidím jak zpoza vysoké skály vychází obrovský nádherný měsíc, který je zrovna v úplňku. Je to již pátý úplněk na naší cestě a já si rychle v myšlenkách promítám, co vše jsme již viděli a zažili. A bylo toho opravdu hodně...

Po chvíli se vracím myšlenkami zpět a všímám si, že měsíc silně osvítil okolní krajinu. Okolo mě se vypínají vysoké hory, ale můj zrak přitahuje v tuto chvíli jen jedna z nich - 9 km vzdálená sopka Ngauruhoe, dnes pro mnoho fanoušků Pána Prstenů známá jako "Hora osudu - Mount Doom" Zdá se, jako by se z ní trochu kouřilo. Zda je to sen, nebo skutečnost zjistím zítra, protože se s moji kamarádkou Syskou plánujeme brzo ráno "vyškrábat" na její vrchol...

Hora Osudu.jpg

Opouštíme Nový Zéland, který naprosto naplnil mé velmi velké očekávání. Bezpochyby se jedná o nejhezčí zemi na této naší cestě a společně s USA se řadí mezi mé celkově nejhezčí země z hlediska přírody a možností cestování...

Nebýt tato země tak vzdálená (24 hodin letu letadlem, ve kterém se nudím už po třech hodinách) jezdil bych zde pravidelně každý rok. Na druhou stranu pokud by byla blíže a nebyla tak odlehlá, už by zcela jistě nebyla tím, čím je...

Míříme do USA... (pokračování příště?)

*******************************************************************

Marek Cisar.jpg

Marek Císař:

Narodil jsem se a vyrůstal ve Valašských Kloboukách, po otci jsem tedy zdědil lásku k přírodě, schopnost číst v mapách, dobrou orientaci v terénu a fotografování. Dále pak dobrou fyzickou zdatnost a divokost. Po matce to byla zejména touha po dalekých zemích, o kterých mi s nadšením vyprávěla a sama o nich snila. Taky jí mohu vděčit za touhu a schopnost se s prožitými zážitky a získanými informacemi ze světa sdílet se širokou veřejností. Ačkoli, jako každá matka, měla o svého syna na mých cestách strach, vždy mně to moc přála a ve všem mě podporovala.

V tuto chvíli kdy čtete tyto řádky, mám za sebou již téměř 15let prožitých na různých cestách, na kterých jsem hodně viděl, nafotil, zodpověděl si mnoho otázek, ale spousta dalších jich zůstává stále neodhalených.

Cestování je pro mě vzácný dar, který mi pomáhá se dozvědět mnohem víc, než se nám rozhodnou ukázat světová média. Učí mě dívat se na svět jinýma očima, vážit si toho co mám a kde jsem se narodil. Je to pro mě škola života a dnes již neoddělitelná součást mého „já“.

více na mém cestovatelském webu…

banner obecny.jpg